Je významným rizikovým faktorem aterosklerózy. Rozlišujeme tzv. esenciální a sekundární hypertenzi, přičemž esenciální hypertenze nemá jasně identifikovatelnou příčinu, na jejím vzniku se podílejí faktory genetické i vlivy zevního prostředí. Tato forma hypertenze představuje více než 90 % případů zvýšeného krevního tlaku. U sekundární hypertenze (asi 10 % všech případů) jsme schopni doložit konkrétní příčinu vzestupu tlaku, jíž mohou být například onemocnění ledvin, nadledvin, některé vrozené srdeční vady apod.

Za hranici normálního a vysokého krevního tlaku je udáván tlak 140/90. Hodnota v čitateli představuje tzv. systolický krevní tlak (nejvyšší tlak v tepnách během srdečního cyklu), ve jmenovateli pak diastolický krevní tlak (nejnižší tlak v tepnách během srdečního cyklu). Rizikové je zvýšení jak systolického, tak diastolického krevního tlaku. Vzhledem k častější přítomnosti dalších rizikových faktorů aterosklerózy je hranice normálního krevního tlaku u diabetiků posunuta níže, a to na hodnoty nižší než 130/80.

V léčbě vysokého krevního tlaku se uplatňují opatření režimová i farmakoterapie. Mezi režimová opatření řadíme redukci tělesné hmotnosti, pohyb a dietní opatření (omezení soli a živočišných tuků). Důležité je samozřejmě i to, aby pacient přestal kouřit. Léků je dnes celá řada a jejich výběr a strategie terapie závisejí na tíži hypertenze, přidružených nemocech a toleranci pacienta.