pexels-karolina-grabowska-5207102.jpg

Nejtěžší je potkávat se s lidmi, kteří pro své zdraví nechtějí nic udělat, říká edukační sestra

Zdravotní sestry a jejich pomoc diabetikům – takové je letošní téma Světového dne diabetu, který připadá každoročně na 14. listopad. Při té příležitosti jsme připravili rozhovor s Danielou Rončkovou, která pracuje jako edukační sestra ve Fakultní nemocnici v Motole. Dozvíte se v něm například, jak edukace probíhá a co během ní diabetiky nejvíce zajímá.

V jakých oblastech edukační sestra diabetiky vzdělává?

Náplní práce edukační sestry v diabetologii je poskytnout informace o povaze onemocnění, možnostech, které vedou k oddálení pozdních komplikací, a upozornit na nutnost pravidelných kontrol a dobré spolupráce s diabetologem. Vysvětlujeme jak provádět selfmonitoring glykémií, a že nestačí pouze docházet k lékaři, měřit si glykémie, ale pro dobrou kompenzaci diabetu je zásadní i aktivní přístup pacienta. Dobré kompenzace diabetu lze docílit dodržením diety, přiměřenou fyzickou aktivitou, dobrou kompenzací glykémie a také je zásadní váha, krevní tlak, hodnoty TAG a cholesterolu. Informujeme i o krátkodobých komplikacích diabetu – hypoglykémii a hyperglykémii – a vysvětlujeme co dělat, když tyto stavy nastanou, a jak jim předcházet. Zvýšenou pozornost věnujeme také péči o dolní končetiny, která je pro diabetiky důležitá.

Mohla byste přiblížit, jak edukace probíhá?

Standardně používáme metodu, kdy pacient naslouchá, následně proběhne praktický nácvik, poté opět naslouchá, následuje shrnutí a čas na dotazy. Během praktického nácviku učíme pacienty jak si měřit glykémii nebo jak manipulovat s inzulínem a inzulínovým perem. Diabetici, kteří si píchají inzulín, musí vědět, z jakých částí se inzulínové pero skládá, jak často se mění inzulínová jehla a jak se inzulín uchovává. Provádíme i praktický nácvik aplikace inzulínu do gumové atrapy.

V jaké oblasti podle vás diabetici potřebují edukaci nejvíce?

Nejvíce je zapotřebí získat diabetiky ke spolupráci při změně životního stylu, protože k získání trvalých návyků je potřeba hodně sebezapření a motivace. Pro mě je klíčové, aby pacient znal vhodné potraviny, naučil se sestavovat si jídelníček, udržoval stálou tělesnou hmotnost, případně ji snížil. Každému doporučujeme zařazení pravidelné pohybové aktivity.

Co diabetiky během edukace nejvíce zajímá?

Nejvíce slýchám dotazy, zda je onemocnění vyléčitelné, jestli se vrátí zpět k tabletám, co mají dělat pro to, aby neměli hypoglykémie. Často je také zajímá, zda mohou pít alkoholické nápoje či sníst něco opravdu hodně sladkého.

Jak se diabetici k edukační sestře dostanou?

Na našem pracovišti objednávají pacienty k edukaci převážně lékaři z lůžkových oddělení. Jedná se většinou o záchyty diabetu, sekundárně vyvolaný diabetes při kortikoterapii nebo o akutně dekompenzované diabetiky. Dost specifickou skupinu tvoří pacientky s gestačním diabetem.

Mohou se na vás obrátit pouze diabetici, nebo edukaci poskytujete i jejich rodině?

Edukaci zajišťujeme i rodinným příslušníkům, obzvlášť v případech, kdy se o sebe pacient není schopen postarat.  A stává se poměrně často, že nám rodinní příslušníci pomáhají s překladem do rodného jazyka našeho pacienta.

Co vás na této práci baví nejvíce?

Baví mne ta psychologická složka, komunikace a samotný rozhovor. Musíte pacienta zaujmout, získat, nadchnout a pomoci mu vyrovnat se s novou životní situací. Pacienta nepoučujete, ale vlastně si s ním povídáte a ukazujete mu praktické věci. Ve velmi krátkém čase ho naučíte jak si měřit glykémie, aplikovat inzulín a poskytnete mu srozumitelné informace jak co nejvhodněji přistupovat k onemocnění, aby byl život s cukrovkou co nejhladší.

Co je naopak nejtěžší?

Asi potkávat se s lidmi, kteří jsou pasivní, pro své zdraví nechtějí nic udělat a čekají, že uděláme všechno za ně. Takhle to ale nefunguje.

Jak lze podle vás docílit toho, aby edukační sestře pacienti důvěřovali?

Myslím si, že zásadní je pacienty nepeskovat, dodávat jim sebedůvěru a hlavně nezapomínat, že všichni jsme jenom lidé a každý dělá chyby. Musíte také dodržet to, co slibujete, a pomůže, když vytvoříte dobrou atmosféru nějakým tím humorem.

Platí v případě diabetu, že proces edukace nikdy nekončí?

Proces edukace by měl být nepřetržitý, protože stejně jako medicína neustále postupuje dopředu, i diabetiky je dobré opakovaně vídat a posouvat je. Jedině tak zjistíte úroveň jejich vědomostí a můžete jim předat nové informace. Můžete spolu probírat i jejich obtíže. Získáváte tak a posilujete vzájemný vztah.

Kolik pacientů máte na starosti?

Nezastávám jenom jednu roli, ale komplex pracovních činností, jinak to ani nejde. Do naší ambulance dochází okolo 1 400 diabetiků.

Je podle vás potřeba zvýšit povědomí o zásadní roli edukačních sester?

Myslím si, že jde o velmi aktuální téma. Počet diabetiků neustále roste, jen v naší zemi jich je něco přes devět set tisíc. Stát musí vynakládat na léčbu této skupiny nemocných obrovské finanční náklady. Za zásadní považuji, aby se křivka nárůstu nově nemocných výrazně zpomalila, nebo dokonce zastavila. Nikdo si přece nemůže přát nemocnou a trpící společnost. Když je vyšší daň na tabákové výrobky, proč nezvýšit daň na cukr?

Zaznamenala jste nějaký vliv koronavirové epidemie na pacienty?

U velké části našich pacientů jsem zaznamenala nárůst hmotnosti. U starších lidí je vidět, že mají strach z vycházení a omezili proto svůj pohyb na minimum. Bojí se navštěvovat zdravotnická zařízení v domnění, že se určitě nakazí. Výrazně nám klesl počet ambulantních kontrol. Důsledky této pandemie, například zanedbaná onemocnění, budeme pociťovat ještě hodně dlouho.

Sdílet