HD-cukrovka-pod-kontrolou.jpg

Co to znamená mít cukrovku pod kontrolou

Pokud se pacient domnívá, že i když mu glykémie létají nahoru dolů a občas ho postihne nějaká ta hypoglykémie, má svou nemoc pořád ještě pod kontrolou, plete se. Ve skutečnosti už totiž možná má zaděláno na pořádný malér.

Rozkolísané glykémie z dlouhodobého hlediska poškozují cévy a vedou k závažným cévním komplikacím. Navíc v důsledku výkyvů glykémií může dojít v určitém momentě k ohrožení zdravotního stavu nebo i života (např. úraz či dopravní nehoda při hypoglykémii).

 

Co nebolí, o to se obvykle nestaráme

Potíž s cukrovkou je, že pacienta akutně nebolí. Ten zpravidla pociťuje nějaké potíže až při extrémních výkyvech glykémie (např. pod 3 mmol/l nebo nad 15 mmol/l). Pacient pohybující se mezi těmito hodnotami proto může snadno usnout na vavřínech a začne mít dojem, že mu stačí, když  si změří glykémii jen při obtížích. To je ale velká chyba! Kolísání hladiny cukru pomalu a jistě poškozuje cévní systém a nezřídka později vede až k oslepnutí nebo ztrátě končetin.

Pod kontrolou má pacient onemocnění, pokud má dobře zmapované glykémie během celého dne, tzn. před jídlem, po jídle, ví, co mu s glykémií udělají brambory vařené či pečené, sport, psychika atd., a ví, jak danou situaci řešit, např. úpravou dávky inzulínu či pohybem. Jedině takto může pacient dosáhnout cílových hodnot glykémií neboli tzv. metabolické kompenzace.

 

Předcházejte komplikacím

„Mít cukrovku pod kontrolou“ totiž v lékařské mluvě znamená právě to, že je cukrovka dobře kompenzována, a že tedy pacient dosahuje cílových hodnot hladiny cukru v krvi, tzv. glykémie. Žádoucí hladiny glykémie určuje lékař s ohledem na individuální stav každého pacienta.

K cílovým hodnotám se nemusíme dostat hned druhý den po diagnóze cukrovky, všechno má svůj čas, ale zbytečné prodlevy nejsou na místě. Čím dříve budete mít cukrovku vyrovnanou, tím více ulevíte svým cévám a odpadnou vám akutní i dlouhodobé komplikace. O předcházení takovým komplikacím nám jde při léčbě cukrovky na prvním místě.

 

Text: MUDr. Denisa Janíčková-Žďárská

Sdílet