Nedávno jste dokončil habilitační proces na Univerzitě Karlově a byl jste jmenován docentem. Jak taková cesta probíhá?

V rámci tohoto universitního procesu jde o zhodnocení dlouhodobé výuky studentů i mladých lékařů a kvality vědecké práce. Součástí je habilitační práce shrnující vědecké výsledky, tu hodnotí oponenti a posléze je obhájena před vědeckou radou příslušné fakulty. Já jsem se věnoval sledování výsledků léčby diabetu v České republice a také hypoglykemiím. O výsledcích jsme občas psali i na Dialize.cz, ukázali například to, že v léčbě inzulinem patříme mezi země s nejlepší dosaženou kompenzací.  

Z pohledu vaší praxe, co je pro pacienty s 1. typem diabetu nejnáročnější na dodržování léčebného režimu, je to strava, pohyb, pravidelné měření…?

Pro většinu lidí je diagnóza diabetu velkou životní změnou. Najednou je potřeba přehodnotit stravování, pohyb i každodenní návyky. Lékař může poradit a vést, ale bez aktivní účasti samotného pacienta léčba nefunguje. Pacient musí přemýšlet nad tím, co jí, kolik má jídlo sacharidů, jak rychle se vstřebávají a zda strava obsahuje i tuky, které ovlivňují hladinu cukru v krvi. Málokdo si běžně uvědomuje, kolik sacharidů právě snědl – pro diabetika je to ale klíčová informace. Naučit se v tom orientovat chvíli trvá a vyžaduje to trpělivost i zodpovědnost. Diabetes si ale nevybírá…  

Co vnímáte za největší technologický pokrok posledních let– ať už jde o technologie, nebo jiné způsoby, jak pacientům usnadnit léčbu?

U diabetu 1. typu je největším technologickým pokrokem posledních let tzv. uzavřený okruh. Jde o propojení inzulinové pumpy s kontinuálním monitorem glykémie, který v krátkých intervalech sleduje hladinu cukru v těle. Na základě těchto údajů pumpa automaticky dávkuje potřebné množství inzulinu. Systém sice ještě není úplně nezávislý na člověku – pacient musí například zadat, že se chystá k jídlu a kolik sacharidů jeho porce obsahuje – ale zbytek už zařízení zvládne samo. Tento princip výrazně zjednodušil každodenní péči o diabetes a představuje obrovský krok kupředu v možnosti udržet nemoc pod kontrolou.   U diabetu 2. typu je největší novinkou nástup moderních léků, které mají dvojí účinek – pomáhají regulovat hladinu cukru a zároveň působí jako antiobezitika. To znamená, že pacientům nejen usnadňují kompenzaci diabetu, ale zároveň podporují redukci hmotnosti, což má na průběh onemocnění zásadní vliv.  

Přestože medicína výrazně pokročila, data týkající se počtu diabetiků v Česku nejsou ani trochu příznivá. Pacientů přibývá, pokud jde o diabetes 2. typu, potíže s ním ve větším měřítku mají i mladší ročníky než dříve. Čím si to vysvětlujete?

Obecně lze říci, že hlavním důvodem nárůstu počtu diabetiků je změna životního stylu. Lidé dnes mají méně pohybu, více sedí a zároveň mají snadný přístup k velkému množství potravin – jak těch zdravých, tak i těch, které našemu tělu příliš neprospívají. Svoji roli hraje také genetika. Někteří lidé mají vrozené předpoklady k nadváze nebo obezitě, a tím pádem i vyšší riziko rozvoje diabetu 2. typu. Právě z této skupiny se pak noví pacienti často „rekrutují“. To, že se diabetes 2. typu objevuje stále častěji i u mladších lidí, souvisí s tím, že fyzická aktivita v běžném životě postupně klesá. Dříve bylo přirozené se více hýbat – dnes nám v mnoha ohledech pomáhá technika, ta nás ale zároveň připravuje o přirozený pohyb. Výsledkem je obezita, která se objevuje dříve, a s ní bohužel i diabetes.  

Je podle vás český systém zdravotní péče nastaven tak, aby diabetikům poskytoval dostatečnou podporu i mimo ordinaci? Kde případně vidíte největší mezery a co by se mohlo zlepšit?

Vždy je co zlepšovat, ale český systém zdravotní péče pro diabetiky považuji za velmi kvalitní. Nabízí pacientům přístup k nejmodernějším léčebným možnostem, které jsou navíc hrazené z veřejného pojištění – a to rozhodně není samozřejmost, ani v mezinárodním srovnání. Samozřejmě by bylo přínosné, kdyby bylo k dispozici více odborníků z oblasti sekundární péče, jako jsou nutriční terapeuti, psychologové nebo fyzioterapeuti. Tito specialisté dokážou pacienta dlouhodobě podpořit a pomoci mu s každodenními aspekty života s diabetem. Na druhou stranu, klíčovým faktorem úspěšné léčby zůstávají především léky, které český systém dokáže pacientům zajistit v plné kvalitě i dostupnosti.  

Diabetici už nemusejí spoléhat pouze na klasické glukometry a testovací proužky. Senzory pro kontinuální monitorování glukózy (CGM) přinášejí pohodlnější a přesnější způsob sledování hladiny cukru. Měří glukózu v mezibuněčné tekutině a poskytují tak průběžné údaje o glykémii. Kdo má nárok na senzory hrazené pojišťovnou?

Tyto informace lze vyčíst ze stránek zdravotních pojišťoven, kde je vše specifikováno. Je potřeba počítat s tím, že se ty informace mění dle toho, jak se mění zákony. V současné chvíli je to tak, že tzv. nárok na hrazení kontinuálních monitorů mají pacienti s diabetem 1. typu, ale od ledna 2026 budou tuto možnost mít i pacienti s diabetem 2. typu léčeni 3 a více injekcemi inzulinu denně.

Injekce na hubnutí vznikly proto, aby léčily diabetes 2. typu. Působí na hormonální úrovni, potlačují chuť k jídlu, zvyšují pocit sytosti a podporují metabolismus. Vedlejším účinkem je často výrazný úbytek váhy. Díky tomu si získaly pozornost i mezi lidmi, kteří diabetem netrpí, ale bojují s obezitou. Jak tento trend vnímáte?

Veřejnost často rozděluje nemoci na ty, za které člověk „nemůže“ – jako je například diabetes 1. typu – a na ty, které si podle mnohých způsobíme sami. Do té druhé skupiny bývá mylně řazen i diabetes 2. typu nebo obezita. Laický pohled pak někdy vede k názoru, že si tito pacienti nezaslouží stejnou míru podpory a léčby. Moderní medicína ale ukazuje, že obezita rozhodně není otázkou lenosti. Velkou roli zde hraje genetika, hormonální regulace i prostředí, ve kterém člověk žije. U mnoha lidí je přibírání důsledkem komplexních biologických procesů, nikoliv selhání vůle. Pokud tedy máme k dispozici léky, které umí tento problém účinně řešit – ať už jde o pacienty s diabetem 2. typu, nebo o lidi s obezitou – měli by k nim mít přístup. Tyto přípravky dnes patří k málu léků, které si lidé často ochotně hradí sami, protože vidí jejich reálný přínos pro zdraví i kvalitu života. Léčba navíc pomůže předejít komplikacím spojeným s tímto onemocněním a v dlouhodobém hledisku tak šetří prostředky zdravotních pojišťoven.

Jakým směrem si myslíte, že se bude obor diabetologie do budoucna ubírat? Jsou nějaké novinky, na které jako diabetolog netrpělivě vyčkáváte?

Existují senzory, které se implantují pod kůži až na jeden rok, po jeho uplynutí se vymění za nové – to představuje jednu z cest vývoje. Druhou oblastí je vývoj inovativníchsoftwarových řešení pro inzulinové pumpy, jež dokážou automaticky reagovat na přijaté jídlo. Pacient by tak už nemusel do pumpy zadávat, že jedl, ani odhadovat množství sacharidů v jídle, jako je tomu v současné době. Co se týče dalších novinek, na trh se blíží lék, který zpomaluje rozvoj diabetu 1. typu. Pokud je onemocnění zachyceno v časném stadiu, dokáže tento přípravek zpomalit zánik buněk produkujících inzulin, podle studií v průměru o cca 2 roky. Dále také pokračují výzkumy zaměřené na různé formy implantace ostrůvkových buněk produkujících inzulin. Tyto buňky by v budoucnu mohly u pacientů s diabetem 1. typu funkčně nahradit endogenní tkáň zodpovědnou za tvorbu inzulinu.