Má smysl, aby si pacient s diabetem 2. typu, který není léčen inzulínem, měřil glykémii? Smysl to jistě má. Lze si tak ověřit, jakou hodnotu glykémie máme například po nějakém větším jídle, během sportu či jen tak na zkoušku hned po ránu. Získáme tak představu, kde se naše glykémie asi tak pohybuje, jak reaguje na určité typy jídla či jak se chová v průběhu fyzické námahy — především zda není příliš nízká.

Pokud by pacient, který není léčen inzulínem, chtěl z měření vytěžit něco víc, pak by mohl zkusit udělat to, co přineslo zlepšení hodnot HbA1c v jedné z klinických studií. V ní si pacienti tři dny před návštěvou lékaře měřili glykémii před hlavními jídly, dvě hodiny po nich a před spaním, tedy sedmkrát denně. Zároveň si zapisovali, co jedli a co dělali s ohledem na fyzickou aktivitu, odpočinek, zaměstnání či nějaké mimořádné události, pokud se jim zrovna přihodily (pokud ano, tak si také rovnou změřili glykémii). Záznamy pak prodiskutovali na kontrole se svým lékařem, a pokud to dělali pravidelně, dostavilo se zlepšení v léčbě diabetu, tedy snížení hodnoty HbA1c. Tedy sedmkrát denně tři dny před kontrolou. Vyzkoušejte.

A na závěr pár čísel. Hodnoty glykémie nalačno a před hlavními jídly by se měly pohybovat mezi 4–6 mmol/l, hodnoty dvě hodiny po hlavním jídle by neměly přesáhnout 7,5 mmol/l.

Text: MUDr. Jan Brož