Na rozdíl od pacientů s diabetem mellitus 1. typu není pro všechny diabetiky 2. typu inzulín jedinou možností léčby. Diabetes mellitus 2. typu lze totiž většinou na začátku onemocnění léčit pomocí úpravy životního stylu a případně přidáním perorálních antidiabetik. Kdy lékař pacientovi s diabetem 2. typu doporučí jako nejvhodnější terapii inzulín v kombinaci s tabletami nebo pouze inzulín samotný?

Diabetes je nemoc, která se stále vyvíjí. U řady pacientů dochází k tomu, že postupem času odumírají buňky, které produkují inzulín, a léčba pouze perorálními antidiabetiky přestává stačit. Tehdy je nutno začít s inzulínem. Dalším důvodem může být to, že se u nich objeví jiné onemocnění, například nemoc jater či ledvin, kdy jsou perorální antidiabetika kontraindikována, nelze je tedy pacientovi podávat.

Mezi časté mýty týkající se diabetu patří i ten, že pokud máte diabetes 2. typu a lékař vám předepíše inzulín, znamená to, že cukrovku neumíte správně kompenzovat. Jak to tedy je?

Někdy to tak je, někteří pacienti by mohli být disciplinovanější, ale v mnoha případech to tak není. Souvisí to s předchozí odpovědí – inzulínu v těle ubývá a perorální léčba tedy často nestačí. V těchto případech za to pacient nemůže. Pacientů s 2. typem diabetu, kteří se léčí inzulínem, je v České republice zhruba 200 000–250 000.

Čeho se pacienti s diabetem 2. typu v souvislosti s přechodem na inzulín nejvíce obávají?

Často padají námitky, že jim to zkomplikuje život, že je to konečná, že si nedokáží píchnout inzulín, že „píchání“ inzulínu bolí. V drtivém procentu případů zjistí, že jejich obavy byly liché.

Co je třeba zdůraznit při zahájení léčby inzulínem?

Nevynechávat dávky, měřit glykémii podle doporučení lékaře a navyšovat dávku do doby, než se glykémie dostanou do správných hodnot.

Jak vypadá inzulínový režim diabetiků 2. typu?

Obvykle se začíná jednou denní dávkou inzulínu. Podává se nejčastěji před spaním a jeho úkolem je doplnit onu ubývající vlastní produkci inzulínu. Většinou to postačí. Pokud ne, lze použít dvě dávky inzulínu denně, často je to směs dvou typů inzulínu. Pokud ani to nestačí, pak je léčba stejná jako u pacientů s 1. typem diabetu, tedy 4 dávky inzulínu denně.

Stává se, že si diabetici 2. typu uvědomí závažnost svého onemocnění až po tom, kdy je jim doporučen inzulín?

Člověk se často brání přiznat si závažnost jakékoliv nemoci, je to přirozená obrana organismu proti propadnutí skepsi či depresi. S diabetem to není jiné, pacient užívá prášky a na nemoc „zapomíná“. Inzulín mu ji v tomto ohledu připomene.

Máte na závěr nějakou radu pro diabetiky, kterým lékař právě doporučil inzulín?

Aby nevěšeli hlavu, nepodléhali panice a postupovali podle rad lékaře. Zjistí, že to zdaleka není tak hrozné, jak se jim mohlo zprvu zdát.