iStock-514857504.jpg

Ondřej Bergmann: Nejdůležitější je, aby se ve světě diabetu vyznal rodič

Sdělit malému dítěti, že od nynějška se jeho život kvůli nemoci otočí vzhůru nohama, nebývá vždy lehké. Jak tedy tuto novinu malému pacientovi šetrně povědět? Na odpověď jsme se zeptali dětského psychiatra MUDr. Ondřeje Bergmanna.

Pane doktore, co to pro rodinu, ve které byl dítěti zjištěn diabetes, znamená?

Děti samy se při své značné flexibilitě dokážou nově vzniklé životní situaci dobře přizpůsobit a jsou závislé zejména na schopnosti rodičů se s tímto faktem vyrovnat a onemocnění akceptovat. Po dětech samotných, které nejsou třeba ani mladšího školního věku, nemůžete očekávat, že si budou plně uvědomovat, co to diabetes je a co obnáší.

Stěžejní roli tím pádem hrají rodiče.

Ano, nejdůležitější je, aby se ve světě diabetu vyznal rodič, který svou jistotou dítě vede. Právě rodičovská nejistota, strach, úzkost a nedůslednost totiž mohou být atributy, které v rodině snahu zvládnout diabetes dítěte komplikují.

Vraťme se ještě k vysvětlení samotné nemoci. Jak konkrétně popsat malému dítěti něco tak abstraktního, jako je například hladina cukru v krvi?

Pro děti bývá nejlepší, když se jim problém vysvětlí názorně. Pro nastínění hypo- nebo hyperglykémie v souvislosti s podáváním inzulínu lze použít prostý model lidské buňky nebo jen nějakou hračku. Vhodný model samozřejmě záleží na věku dítěte.

Takže si můžeme na pomoc vzít třeba oblíbeného plyšového medvídka?

Těm úplně nejmenším dětem postačí rodičovská jistota a soudržnost okolí, jako jsou učitelé, prarodiče, tety a strýčkové. Pro ty větší si na pomoc opravdu můžete vzít i plyšovou hračku a na ní ukázat, že když je hračka, tedy vlastně buňka, zasypána hromadou cukru, evidentně se jí nedaří dobře – pod jeho tíhou se dusí, a tak musí nastoupit inzulín, aby tento cukr odsál, asi jako vysavač, z krve pryč. Pokud je však cukru nedostatek, oblíbené hračky prostě hladovějí, a tak se jim cukr musí dodat.

Jak ale malého pacienta přimět, aby dodržoval režim, který je pro něho životně důležitý?

Vysoké hladiny cukru v krvi nebolí, podobně jako rentgenové záření nebo vysoký krevní tlak. Proto je třeba dítě motivovat prostředky, které s diabetem přímo nesouvisejí, a dopřát mu odměnu i za dodržování režimu a samostatnost.

Uvědomuje si dítě, co mu v případě nedodržování režimu naopak hrozí?

Ne zcela. Nejedná se totiž o akutní bolest ani jiné hmatatelné příznaky, ale nebezpečí, které je z hlediska dítěte velmi časově vzdáleno. Smrt jako následek diabetu je možno s dítětem rozumně probrat až tehdy, když si o smrti vytvoří hodnotný koncept – to bývá nejdřív kolem sedmého roku života a vyvíjí se přibližně do deseti let.

Co byste na závěr vzkázal rodičům, kteří tento nelehký problém právě řeší?

Především pevné nervy a trpělivost, se kterou hlavně k malým dětem musíme přistupovat.

Text: Markéta Veselá

Sdílet