HD_selfmonitoring2.jpg

Selfmonitoring glykémie – proč a jak často



Termínem selfmonitoring glykémie označujeme samostatné měření hladiny glukózy v krvi. V současnosti hovoříme především o aktivním selfmonitoringu, což znamená, že pacient nejen pasivně měří glykémii, ale s naměřenou hodnotou umí správně naložit – upraví dávku inzulínu, vybere si adekvátní složení a porce jídla, je fyzicky aktivní apod.

 

Cílem selfmonitoringu je udržet glykémii co nejblíže cílovým hodnotám. Samozřejmě, že nikdo není neomylný a na základě nějaké (např. stravovací) chyby se mohou objevit výkyvy glykémie, z naměřených hodnot bychom si ale měli vzít ponaučení, abychom příště stejnou chybu neopakovali. Když si například nemocný změří glykémii před obědem 10 mmol/l a po jídle 14 mmol/l, je evidentní, že jeho dávka inzulínu nebyla dostatečná nebo snědl více jídla, než bylo žádoucí. Hyperglykémii po jídle by měl pacient ihned řešit dopíchnutím dávky inzulínu, která měla prakticky jídlo předcházet, či fyzickou aktivitou.

 

Selfmonitoring však není výsadou pouze pacientů užívajících inzulín, měřit se musejí i diabetici 2. typu užívající perorální antidiabetika. Četnost měření je u nich na jedné straně dána množstvím proužků schválených pojišťovnou, na druhé straně fází a stavem onemocnění.

 

Text: MUDr. Denisa Janíčková-Žďárská

Sdílet