HD_svatojanske-proudy.jpg

Svatojánské proudy – procházka podél Vltavy

Příjemný výlet na čerstvém vzduchu vás čeká na Svatojánských proudech, jen několik málo minut jízdy z Prahy. Tak trochu zapomenutá turistická cesta skýtá hned několik dechberoucích výhledů na českou krajinu a parádní procházku lemovanou Vltavou.

Už je to několik desítek let, co osm kilometrů dlouhá naučná stezka patřila mezi největší turistická lákadla v zemi. Po menší renovaci vás tu nyní čeká patnáct zastávek a tucet informačních tabulí, kde se mimo jiné dozvíte nejen o počátcích českého trampingu, vltavské kaskádě nebo přilehlých obcích Štěchovice a Třebonice. Díky QR kódům a chytrým telefonům si dnes navíc na informačních tabulích můžete poslechnout trampské písně i prohlédnout fotky. Na děti tu pak čeká například bludiště a na rodiče hned dvě příjemná odpočívadla. Na výlet je však třeba se vybavit kvalitními botami a vyrazit za pěkného počasí, kdy nehrozí, že cesta bude rozmáčená.

 

Kolébka trampů i postrach vorařů

Zelená turistická trasa začíná u štěchovického rozcestníku a vzápětí vás zavede do skalnatého údolí. Stezka kromě jiných protíná osadu Ztracenka, kde se trampové a pražští vodáci scházeli již před 1. světovou válkou, a ta tak patří mezi nejstarší české kempy. Je jen škoda, že chatky, kolem kterých budete procházet, nejsou původní. Jak se zvedala hladina vody s výstavbou vltavské kaskády v 50. letech, musela se i tato předválečná osada posunout o pár metrů výš.

 

Přestože dnes je stezka lemována klidnou říční hladinou, v dřívějších dobách patřily Svatojánské proudy mezi nejdivočejší vltavské úseky. Ostatně socha sv. Jana Nepomuckého shlíží na Vltavu právě v nejnebezpečnějším úseku vůbec. Tento patron lodníků a vorařů měl ochránit všechny, kteří se zde plavili, před utonutím v nespoutaných peřejích. Osmikilometrová trasa končí přímo u Slapské přehrady, odkud jezdí autobusy zpět do Prahy. Chcete-li však výlet zakončit pohodlněji, stačí jen správné načasování a u přehrady můžete chytit jeden z pravidelných parníků do Prahy.

 

Text: Izabela Nováková

Sdílet