Diabetes mellitus (cukrovka) – porucha metabolismu cukrů, při které organismus není schopen udržet koncentraci glukózy v krvi v mezích normy. Ta stoupá a nemoc se postupně rozvíjí.

Intenzifikovaný inzulínový režim – režim spočívající v podávání inzulínu ve třech a více denních dávkách.

Konvenční inzulínový režim – schéma podávání inzulínu v jedné nebo dvou denních dávkách. V dnešní době je již v léčbě diabetiků 1. typu překonán a až na specifické výjimky od něj bylo upuštěno. 

Preprandiální inzulín –inzulín aplikovaný před jídlem. Jeho úkolem je pokrýt velký přísun glukózy do těla po jídle.

Bazální inzulín – inzulín aplikovaný většinou na noc. Jeho úkolem je pokrýt základní potřebu inzulínu pokud možno po celých 24 hodin.

Perorální antidiabetika – léčiva ve formě tablet, která se používají především k léčbě diabetu mellitus 2. typu.

Glukometr – přístroj, pomocí kterého se měří glykémie.  

Glykémie – koncentrace glukózy (cukru) v krvi.  

Selfmonitoring  – měření glykémie přenosným glukometrem. Kontroly hladiny cukru v krvi by měl provádět každý diabetik, je to důležitá součást léčby.  

Kontinuální monitor glykémie – přístroj na měření glykémie. Je zaveden do podkoží, kde vyhodnocuje koncentraci glukózy a každých pět minut generuje její hodnotu. Tu si pak diabetik může přečíst na displeji.  

Hypoglykémie – krátkodobá komplikace diabetu. Koncentrace glukózy je při ní pod normálními hodnotami (3,5 mmol/l). Mezi její časté příznaky patří intenzivní pocit hladu, pocení či třes. Vyústit může i v dezorientaci a ztrátu vědomí.

Hyperglykémie – krátkodobá komplikace diabetu. Koncentrace glukózy je při ní nad normálními hodnotami. V praxi se takto označují hodnoty glykémií výrazněji přesahující 10 mmol/l. Projevuje se pocitem na zvracení, zvracením či únavou.

Ketoacidóza – závažná komplikace diabetu, která vzniká, když v těle není žádný inzulín. Jejími typickými příznaky jsou hyperglykémie, acetonový zápach dechu, žaludeční nevolnost (nausea, zvracení), bolest břicha, slabost a omdlévání.  

Glykovaný hemoglobin (HbA1c) – ukazatel, podle kterého pacient a jeho lékař získávají poměrně přesnou představu o tom, jak dobře nebo špatně byl v posledních 10 až 12 týdnech diabetes léčen.

Diabetická retinopatie (postižení očí) – dlouhodobá komplikace diabetu, která spočívá v poškození drobných cév oční sítnice, kde skrze méněcennou stěnu dochází k úniku součástí krevní plazmy a posléze i krve do sklivce. Může vést k úplné slepotě.

Diabetická neuropatie (onemocnění nervů) – dlouhodobá komplikace diabetu, která spočívá v poškození nervových vláken, především periferních nervů. Může vést až ke ztrátě kožní citlivosti, poruše inervace vnitřních orgánů, ale i k velmi nepříjemným bolestivým projevům, jako je pálení či brnění.

Diabetická nefropatie (postižení ledvin) – dlouhodobá komplikace diabetu, která spočívá v komplexním postižení funkčního aparátu ledviny. Postupné zhoršování funkce ledvin může vyústit až v jejich selhání a nutnost doživotní pravidelné hemodialýzy, tedy čistění krve pomocí přístrojů v nemocničním zařízení, či v transplantaci ledvin.

Syndrom diabetické nohy – komplikace diabetu spočívající ve vysokém riziku poranění nohou – vzniku kožních defektů, které se u diabetiků snadno objevují a obtížně hojí.